Následoval nepředstavitelný kolotoč obíhání doktorů a vyšetření. Na dětské pohotovosti, aniž by dělali nějaká vyšetření, se nás snažili odsunout na chirurgii, že jde o úraz, následoval rentgen, ortéza a byli jsme propuštěni. V půlce cesty domů mi došlo, že i pro mě naprosté autority jako např. doktoři, jsou také jenom lidé a nemusí mít vždycky pravdu.

Vždyť po třech hodinách strávených v nemocnici nic nevím, ranní moč, kterou jsme s sebou vezli, nikdo nechtěl, krev Tádovi nikdo nevzal, ani CRP (kapka krve z prstu, pro zjištění akutních zánětů), tak jsme se otočili a jeli zpět do nemocnice. Až strach o dítě mě přiměl k tomu, že jsem se nenechala odbýt.

Po našem návratu byl přístup doktorů ještě horší, nakonec nás chtěli hospitalizovat, nabrali Tádovi krev a poslali nás na ortopedii. Tam mu dlahu sundali, pak zase vrátili a poslali opět domů.

Druhý den nám volala výsledky krve sama paní primářka dětského oddělení, že v krvi našli zánět a nakonec jsme skončili o tři měsíce později v nemocnici. Tam Tádovi dělali punkci z kolene, píchli mu tam kortikoidy a diagnostikovali juvenilní idiopatickou artritidu (dětský revmatismus).

Zánět se mu projevil i v očích a následně v dalších kloubech a „jediným“ východiskem byla léčba v podobě injekcí Metotrexátu (chemoterapeutikum-léky na nádory a imunosupresivum – léky tlumící imunitní systém)!

Ještě než Tádova „nemoc“ propukla, přemýšlela jsem, čím si zpestřím rodičovský život a rozhodla jsem se rozšířit si obzory a dělat příležitostně návrhy interiérů. Již na střední škole (SPŠ stavební v Českých Budějovicích) mě to zajímalo, tak jsem se rozhodla, že je čas se do toho pustit a absolvovala jsem kurz Feng Shui.

Prvním mým projektem byl samozřejmě náš dům, a když jsem zjistila, že máme skoro vše „správně“, byla jsem šťastná a věděla jsem, že tohle je to, co mi jde a baví mě! Po Tádově onemocnění jsem zjišťovala vše, co by mu mohlo pomoci, a hledala veškeré možné podpůrné metody a alternativní druhy léčby, abychom se mohli vyhnout metotrexátu.

Vlastně děkuji, že jsem dostala příležitost podívat se na svět a mou realitu i z druhé strany.

Tak jsem se dostala k Reiki, Technice kvantového doteku matrixu a na Akademii léčivé výživy. Přes ní k tradiční čínské medicíně. Tato škola mě v mnoha směrech obohatila, ukázala mi spoustu výživových směrů a hlavně mě naučila, že co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého.

 Je nutné dívat se na každého individuálně a celostně! Nic není jen černé nebo bílé. Setkala jsem se s mnoha lidmi, které k alternativní léčbě a úpravě životního stylu přiměla stejná zkušenost, jakou jsem měla já.

Ať už to byla nemoc jejich dítěte nebo jich samotných. Lékaři jim neuměli pomoci, anebo alespoň ne tak, jak by si oni představovali. Byly to opravdu silné příběhy, které mi daly odvahu a víru v to, že jde věci řešit i lépe, než pouze západní medicínou (samozřejmě ne bezvýhradně). Díky těmto lidem a jejich zkušenostem, jsem dokázala připustit, že pokud nejsem v pohodě já, nemůže být v pohodě mé dítě! Proto jsem začala řešit své psychické bloky a své „kostlivce ve skříni“, tak jsem se dostala k terapii Cesta, RUŠ a Regresní terapii. Nakonec jsem sama absolvovala roční výcvik Traumaterapie.

Díky akademii jsem se setkala se skvělými lektory, doktory a terapeuty. Ochutnala jsem jídla, která mi byla do té doby cizí, makrobiotiku, RAW stravu, naučila se vařit dle pěti elementů, ročních období, podle Ajurvédy, tradiční čínské dietetiky a poznala mnoho českých i světových bylin a koření. Své znalosti z ALV jsem prohloubila ve třech ročnících Medicíny souvislostí skvělé lektorky MUDr. Míši Šimkové a začala jsem studovat školu Klinické naturopatie. Tádova nemoc a má následná cesta mi otevřely nový svět a nové možnosti.

Další terapie jsem podstoupila spolu se svým manželem. Dlouhou dobu se ho to, co dělám, netýkalo, a všechny mé poznatky mu procházely jedním uchem tam a druhým ven. Jediné co věděl, že také udělá pro uzdravení našeho syna vše a přišel i jeho čas. Začal poznávat změny na vlastní kůži, začal se sám zajímat a prošel několika terapiemi. Vím, že naše cesta není u konce, Táda ještě není zcela zdráv, ale držíme jeho nemoc pod kontrolou. Chodíme každý půl rok na kontroly na revmatologii, kde mu dělají odběry krve. Výsledkům jsem vůbec nerozuměla, proto jsem si udělala i kurz rozborů krve u Dr. Barbary Millera a stále se posouváme dál.